Během naší praxe jsme zažili nespočet instalací a realizací čistíren odpadních vod. V tomto článku zmíníme nejčastější chyby, se kterými jsme se osobně setkali. Z těchto chyb se můžete před realizací poučit, aby Váš projekt a následný provoz mohly být bezproblémové.
1. Černá stavba
Projektová dokumentace vodního díla není pouze cár papíru, kterým musíme uspokojit úředního šimla. V rámci přípravy a zpracování projektové dokumentace musí projektant zohlednit velké množství vlivů a souvislostí, aby mohla být ČOV legální. Jedná se například o:
- Soulad stavby s územně plánovací dokumentací a plánem rozvoje vodovodů a kanalizací.
- Majetkoprávní vztahy, dotčené pozemky katastru nemovitostí, odstup od sousedních objektů.
- Odstup od stávajících zdrojů pitné vody.
- Situační a výškové řešení trasy potrubí a umístění objektů.
Dodržení specifických požadavků správců dopravní a inženýrské Infrastruktury. - Dodržení požadavků dotčených orgánů státní správy.
- Posouzení vhodnosti použité technologie pro konkrétní typ objektu.
Zajištění povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod do vod povrchových/podzemních.
Bez odborně zpracované a řádně povolené projektové dokumentace riskuje stavebník, že dostane vysokou pokutu, a pokud se prokáže, že stavba nelze z různých důvodů dodatečně povolit, je potřeba ji zrušit. Bez legalizace nemůže stavebník stavbu oficiálně užívat, prodat ani pronajmout.
2. Nevhodně zvolená velikost ČOV
Velikost ČOV by měla být navržena dle skutečné obsazenosti objektu v průběhu dne, týdne, roku… Určitě doporučujeme konzultovat výběr velikosti ČOV s odborníkem v oboru.
Produkty ČOV jsou většinou nazývány podle počtu osob (například BC4, AT6, VH4 atd.). Každý výrobce ale může mít ČOV dimenzovány odlišně, někdo počítá 120 litrů na osobu za den, někdo 150 litrů na osobu za den.
Před výběrem správné velikosti ČOV zkuste zajistit následující vstupní data:
- Stávající spotřebu vody v domácnosti (vodoměr, odhad).
- Předpokládaná obsazenost objektu v budoucnu (1 rok, 5 let, 10 let).
- Režim v objektu (rekreačně, trvale, sezónně, návštěvy).
Poddimenzovaná ČOV může být problém, naddimenzovaná velikost také. Zde platí určitě pojem „zlatá střední cesta“.
3. Absence podkladní železobetonové desky pod nádrží ČOV
Nádrže ČOV jsou většinou stojaté válcové nádrže z polypropylenu. Existují i alternativní tvary a materiály, pro které toto pravidlo nemusí platit.
Typická nádrž čistírny odpadních vod musí být vždycky uložena na podkladní desku z železobetonu. Hmotnost nádrže ČOV včetně vody je minimálně 2000 kg. Taková váha už dokáže časem deformovat neúnosné podkladní vrstvy zeminy.
Proč je potřeba pod nádrží ČOV zhotovit podkladní desku ze železobetonu?
- ČOV fungují často na principu spojených nádob, je potřeba dodržet rovinatost podkladu.
- Hmotnost nádrže plné vody (několik tun) dokáže deformovat neúnosné podkladní vrstvy zeminy, což může způsobit nerovnoměrné sedání zeminy, naklonění nádrže, deformaci pláště apod.
- Dno nádrže by nemělo být usazeno na nerovnoměrném povrchu, hrozí proražení dna.
4. Ignorování možnosti zvýšené hladiny podzemní vody
4.1 Vliv zvýšené hladiny podzemní vody na nádrž ČOV
V mnoha lokalitách hrozí nárazové nebo trvalé zvýšení hladiny podzemní vody. Při zvýšení hladiny podzemní vody může být v extrémních případech nádrž vytlačena z výkopu ven. Vlivem tohoto jevu je obrovská vztlaková síla, která může na nádrž působit.
Pokud není k dispozici hydrogeologický průzkum a existuje možnost, že bude na pozemku zvýšená hladina podzemní vody, doporučujeme nádrž ČOV obetonovat vodostavebním betonem, čímž omezíme přístup tlaku vody k plášti nádrže, a zároveň vlastní nádrž betonem přitížíme a zamezíme jejímu „vyplavání“. Alternativně lze uvažovat o pořízení nádrže se železobetonovým pláštěm.
4.2 Vliv zvýšené hladiny podzemní vody na vsakovací objekt
Pokud je hydrogeologický posudek zpracován formou rešerše, kdy nebyla zpracována kopaná sonda, která má za cíl jednak objevit případnou podzemní vodu, jednak stanovit koeficient propustnosti zeminy, může se stát, že v rámci realizace zjistí stavebník, že je u něj na pozemku vsakování neproveditelné. Toto zjištění bývá velmi nepříjemné, protože se musí kompletně změnit technické řešení odvádění přečištěných odpadních vod z ČOV.
Obrázek 1: Vysoká hladina podzemní vody zastižená při hloubení kopané sondy
Pokud důkladně neznáte místní hydrogeologické poměry v lokalitě, doporučujeme Vám provést vsakovací zkoušku, klidně i svépomocí. Návod k provedení vsakovací zkoušky jsme popisovali v našem dalším článku.
V případě zvýšené hladiny podzemní vody dojde k naplnění vsakovacího objektu, což může za určitých podmínek způsobit i zpětné zaplavení nádrže ČOV a zničení biologických procesů v čistírně.
5. Obsyp nebo obetonování prázdné nádrže
Asi vůbec nejčastější chybou při realizaci čistíren odpadních vod je obsypávání nebo obetonování prázdné nádrže. Nádrže jsou v drtivé většině samonosné. I přesto musíme ale během realizace dbát na pokyny k instalaci, které vždy důrazně upozorňují na to, že během obsypávání nebo obetonování nádrže musí být v nádrži voda ve stejné úrovni, jako je úroveň obsypu/betonu.
Obrázek 2: Zdeformovaná nádrž vlivem vnějších tlaků (nebyla plněna vodou při obsypávání.
Velký rozdíl mezi vnějšími a vnitřními tlaky na nádrž může způsobit nenávratnou deformaci dna a stěn nádrže. Výrobci většinou doporučují dodržovat maximální rozdíl úrovně hladiny vody a obsypu ve výši 30 cm. Výška hladiny vody by měla být v průběhu napouštění stejná ve všech komorách a funkčních zónách.
6. Nedostatečně zhutněné okolí nádrže ČOV
Jedná se o poměrně častou chybu během instalace ČOV, která se ale může projevit až po nějakém čase. Nádrž ČOV se běžně obsypává vhodným typem zeminy. Většinou se tato fáze uspěchá a obsyp nádrže není dostatečně zhutněný.
Tato nedokonalost nemá většinou zásadní vliv na vlastní nádrž ČOV, ale na připojené přítokové a odtokové potrubí. Jako prevenci před tímto jevem doporučujeme připojit na ČOV nátokovou nebo odtokovou takové délky, aby byl nejbližší spoj trubek mimo výkopovou jámu pro ČOV, viz obrázek níže.
Obrázek 3: Správně provedené uložení nátokové trubky před nádrží ČOV. Trubka je opřená o nátokové hrdlo a rostlý terén, nehrozí deformace.
Při takto provedeném uložení kanalizačního potrubí nedojde i při nedostatečném zhutnění zeminy k nežádoucímu poklesu trubek. Pokud možno se vyhněte použití kanalizačních kolen, redukcí, přesuvek a odboček poblíž nádrže ČOV. Spoje tvarovek jsou náchylnější k deformacím vlivem sedání okolní zeminy.
7. Špatně provedené odvětrání kanalizace
Je třeba si uvědomit, že do nádrže ČOV je přiváděno relativně velké množství externího vzduchu. Tím v nádrži vzniká mírný přetlak. Pokud má nádrž ČOV relativně utěsněný poklop, dochází k úniku agresivních plynů přes přívodní potrubí do domácnosti.
Zejména u starších objektů se s tímto problémem často setkáváme. U starších objektů často odvětrání vnitřní kanalizace nebylo řešeno. Ale protože v jímce na vyvážení k přetlaku vzduchu nedocházelo, nebyl třeba problém se zápachem v domácnosti tak markantní.
Řešením tohoto problému je správně provedené odvětrání vnitřní kanalizace, a to dle norem ČSN EN 12056-2 a ČSN 75 6760.
Větrání vnitřní kanalizace zajišťuje větrací potrubí vyvedené nad úroveň střechy. Větrací potrubí tvoří pokračování svislých splaškových odpadních potrubí. U nepodsklepených přízemních budov mohou větrací potrubí navazovat na svodná ležatá potrubí. Vnitřní kanalizace v každé budově musí být opatřena alespoň jedním větracím potrubím, které má být napojeno na jedno ze splaškových odpadních potrubí, nebo na horní konec svodného potrubí v nejvzdálenějším místě od vyústění svodného potrubí z budovy.
8. Špatný přístup pro obsluhu a servis
Při výběru vhodného umístění ČOV je potřeba hledět i na potřebu přístupnosti pro fekální vůz a budoucí servis. Často se setkáváme s tím, že ČOV je umístěna v části pozemku, kam nelze dojet autem.
Občas je ale zapotřebí nádrž ČOV zkontrolovat, odkalit, vyčerpat, provést servis apod.
Nedoporučujeme nad poklopem čistírny osazovat květináče, dřevěné terasy, podlahy apod. Rovněž není vhodné nechat okolí nádrže zarůst.
Čistírna odpadních vod musí být umístěna tak, aby nádrž a technické zázemí byly trvale přístupné pro obsluhu, servisního technika nebo obsluhu fekálního vozu.
Obrázek 4: Špatně přístupná čistírna odpadních vod
9. Chybně uložené chráničky vzduchových hadic
Mezi dmychadlem a nádrží ČOV vedou vzduchové hadice a hadičky, které by měly být, pokud možno, co nejkratší a měly by být vedeny v co nejpřímější trase.
Velice často se setkáváme s tím, že během instalace ČOV byla chránička příliš ohýbaná, což může způsobit například následující problémy:
- Zkroucení a deformace hadice, zvýšení odporu proudění vzduchu.
- Větší mechanické namáhání hadiček.
- Nemožnost vytažení stávajících hadic, nemožnost protažení nových hadic.
Uložení korugované chráničky by mělo umožňovat co nejpřímější trasu vzduchových hadic. Dbejte i na to, aby při provádění obsypů a zásypů chrániček nedošlo k jejímu ohybu vlivem zatížení zeminou.
Obrázek 5: Příliš velký záhyb na chráničce (muselo se předělat)
10. Příliš hluboko uložené přívodní potrubí z objektu
S hluboko uloženým přívodním potrubím z objektu se setkáváme především u novostaveb velmi často. Příliš hluboké uložení potrubí způsobuje, že je třeba hloubit hlubší výkopy pro potrubí i nádrž ČOV. Většina nádrží ČOV má standardní hloubku dna nátokového potrubí cca 400-700 mm pod terénem.
Pokud se ale odtok vnitřní kanalizace z objektu nachází níž, je potřeba jít i s nádrži ČOV do větší hloubky. To zvyšuje náročnost projektu, což se projevuje i v celkové ceně záměru. Na ČOV musí být umístěn nástavec. V případě, že je potrubí příliš hluboko (například u podsklepených staveb), je třeba před čistírnou zřídit domovní čerpací jímku, což se opět projeví zvýšenými investičními, ale hlavně provozními náklady.
